Slovo úvodem

Kdybychom se mávnutím kouzelného proutku ocitli na soutěži moderních gymnastek v průkopnických dobách, tedy v polovině padesátých let minulého století, viděli bychom na první pohled několik výrazných odlišností od současných závodů. V první řadě, žádná gymnastka by určitě necvičila v pestrobarevném trikotu se sukýnkou zdobenou flitry či kameny, ale měla by na sobě černý trikot (nebo později barevný trikot bez zdobení) s číslem na zádech. Její sestavu by na klavír doprovázel pán, který by hrál v tak rychlém tempu, aby se vešel do předepsaného limitu 1 – 1,30 minuty (dnes je délka nahrávky stanovena na 1,15 – 1,30 minuty a nově to nemusí být jen orchestrálka). Cvičilo by se na ploše 12x12 metrů bez koberce, zatímco v současnosti je koberec libovolné barvy o rozměru 13x13 metrů samozřejmostí, ba přímo nutností.

Tehdejší gymnastka by musela zacvičit dvě povinné a dvě volné sestavy. Jak jedna povinná, tak volná sestava by byla bez náčiní, přičemž náčiní by si gymnastka mohla vybrat – švihadlo, obruč, míč o dvou velikostech, stuhu či dvě stuhy, závoj, praporce (současné závodnice mají náčiní předepsáno - švihadlo, obruč, míč, stuhu a kužele). Nad závodem by tehdy dohlíželi 4 rozhodčí, dnes jich je třikrát tolik...

Takových rozdílů a změn, kterými moderní gymnastika v uplynulých šedesáti letech prošla, bych mohla jmenovat celou řadu. Některé jsou viditelné více, jiné méně, pravdou však je, že moderní gymnastika se v proměnách času opravdu výrazně mění a vyvíjí.

Kam směřuje současná moderní gymnastika?

Moderní gymnastika na vrcholové úrovni je sportem, jehož technická náročnost se v posledních letech rok od roku zvyšovala. Kdo sleduje významné mezinárodní závody, může potvrdit, že světové výkony závodnic jsou často na hranici možného. I proto nová pravidla, která začala platit od 1. ledna letošního roku, refl ektují potřebu vrátit moderní gymnastice její umělecký aspekt a kladou daleko větší důraz na taneční složku a osobitý umělecký výraz. Jde jistým způsobem o návrat ke kořenům moderní gymnastiky, které se koneckonců v češtině až do roku 1969 říkalo gymnastika umělecká.

Tento staronový směr je výzvou nejen pro vrcholové sportovkyně, ale také pro oddíly, které působí v celém Česku a v nichž se budoucí hvězdy teprve rodí. V České republice existuje 93 oddílů s 4300 členy a všechny jsou soustředěny do osmi oblastí (Praha, Jihočeská oblast, Severočeská oblast, Západočeská oblast, Východočeská oblast, Oblast Vysočina, Severomoravská oblast, Jihomoravská oblast). Na výše uvedená čísla se můžeme dívat kriticky i optimisticky. Kriticky proto, že zájem dětí není tak velký, jak velký je v Česku potenciál i historická zkušenost (například v roce 1966 existovalo v Československu 144 oddílů s 9687 členy), a optimisticky proto, že i přes různé možnosti trávení volného času, které současné děti mají, i nelehkou ekonomickou situaci oddílů je stále v tělocvičnách živo. Stále zde pracují nadšení trenéři, rozhodčí, lékaři, další spolupracovníci, sponzoři i rodiče, kteří našemu sportu fandí a věnují mu svůj čas i finanční prostředky. Všem patří velký dík.

Moderní gymnastika vždycky byla a zůstane individuálním sportem, který vyžaduje velkou dřinu, pravidelnost, spoustu odříkání, ale současně vede děti od předškolního věku k ladnému pohybu, učí je trpělivosti a každodenní prací jim ukazuje, že dobrý výsledek a úspěch nejsou zadarmo. A proto je dobře, že i v letošním roce, ve kterém si připomínáme šedesát let existence našeho krásného sportu, moderní gymnastika stále žije - v podobě masového sportu pro děti a mládež, v podobě tréninkových středisek mládeže i české národní reprezentace, která hájí naše barvy na významných světových soutěžích, a v neposlední řadě i v podobě krásných a nezapomenutelných zážitků ze závodů na světové úrovni, jejichž součástí máme tu čest být.

Blanka Mlejnková, předsedkyně Českého svazu moderní gymnastiky