Historie moderní gymnastiky

Počátky vzniku moderní gymnastiky, které se do roku 1969 říkávalo umělecká gymnastika, lze hledat v různých systémech, směrech a tanečních či baletních školách z přelomu 19. a 20. století. (Jména, která se sluší znát: Delsarte, Stebbinsonová, Mensedicková, Duncanová, Demeny, Laban, Bode, Dalcroze, Otčenášek, Mayerová, Kröschlová, Jeřábková.)

Jako sportovní odvětví určené výhradně dívkám a ženám se "umělecká gymnastika" začala utvářet v bývalém Sovětském svazu kolem roku 1930. U nás i jinde po Evropě se oficiálně formovala počátkem 50. let. Čerpala nejen z tradic české a slovenské tělesné výchovy žen, z tradic i zkušeností tanečních a rytmických škol, které se vzdalovaly klasickému tanci, ale rozvíjela se i pod vlivem sovětského systému umělecké gymnastiky. Významným rokem je v našich zemích datum 1953.

Československou uměleckou (posléze moderní) gymnastiku členíme do 4 vývojových etap dle historických mezníků a vzniku mezinárodních či světových soutěží.

I. etapa: 1953 - 1963

První etapa je v Československu charakteristická vznikem ústřední komise umělecké gymnastiky při sekci sportovní gymnastiky (v prosinci 1953), zakládáním prvních oddílů a krajských komisí. V této době se formoval obsah a organizační zajištění gymnastiky. V roce 1954 se v Karlínském divadle konala podzimní celorepubliková soutěž pódiových skladeb různého charakteru - taneční, baletní, rytmické a akrobatické. Současně byly vypracovány první povinné sestavy, které usměrnily obsah a formu i další vývoj mladého sportu. První školení trenérek uspořádal Prešov v roce 1955. V prosinci téhož roku proběhla v Praze i první celostátní soutěž žen a dorostenek. Během roku 1956 se nový ženský sport rozšířil po celé zemi. Rostla členská základna, odborná příprava trenérek a rozhodčích, úroveň i výkonnost v soutěžích. Soutěžilo se v povinných i volných sestavách, ve skoku přes laťku (!) a ve společných skladbách s náčiním a bez náčiní. První mistrovství republiky bylo pořádáno v Karlových Varech 15. 6. 1958. V pětiboji startovalo 19 závodnic, titul získaly Dagmar Šťastná a Alena Toušlová. Druhé mistrovství Československa hostilo o rok později Brno. Titul zůstal doma, zasloužila se o to Jiřina Machatová. V roce 1960 se československé reprezentantky zúčastnily prvního mezinárodního trojutkání v umělecké gymnastice v Bulharsku. Pořadí: 1. SSSR, 2. ČSSR, 3. Bulharsko. Na třetím mistrovství Československa 1960 zvítězila Dagmar Šťastná, v následujících dvou letech svůj titul obhájila. Naposledy získala titul mistryně republiky v roce 1964. Roku 1962 dosáhla u nás umělecká gymnastika relativně vysoké úrovně a pokusila se "odtrhnout" od sportovní gymnastiky. Dagmar Šťastná potvrdila, že je nejúspěšnější gymnastkou tohoto období a získala zlato při premiéře na dlouho významné mezinárodní soutěže - O pohár MDŽ ve volných sestavách. Při Mistrovství světa ve sportovní gymnastice v roce 1962 v Praze bylo předvedeno exhibiční vystoupení umělecké gymnastiky pro technickou komisi Mezinárodní gymnastické federace (FIG), která se takto seznámila s koncepcí tohoto odvětví. Na základě ukázek byla umělecká gymnastika přijata za řádného sportovního člena FIG. Federace schválila návrh o uspořádání celosvětové soutěže v Budapešti 1963. Soutěžilo se ve dvojboji - volná sestava bez náčiní a s náčiním - míč či obruč. O rok později byl tento závod uznán jako I. MS a vítězkou se stala Ludmila Savinkovová (SSSR). Napoprvé soutěžilo 10 zemí a 28 závodnic. Naše Hana Machatová skončila čtvrtá, Jana Bérové šestá a Dagmar Šťastná desátá. Snahou tohoto mistrovství bylo sjednotit různé gymnastické směry, nepodléhat tanci a baletu a omezit akrobatické prvky.

II. etapa: 1963 - 1978

Roku 1963 byl ustaven samostatný Svaz umělecké gymnastiky v Československu, v čele s předsedkyní Dagmar Páclovou. Vynechal se přeskok přes laťku, jenž byl nahrazen sestavou se švihadlem. Titul mistryně ČSSR v tomto roce vybojovala Hana Machatová, v roce 1965 a 1966 svůj titul úspěšně obhájila. Konalo se množství školení, seminářů pro trenérky, rozhodčí a hudebníky - klavíristy. Na II. MS, které hostila v roce 1965 Praha, dosáhla čs. umělecká gymnastika svého největšího úspěchu. Soutěžilo se ve čtyřboji - povinná a volná sestava bez náčiní, volná sestava s míčem a se švihadlem. Absolutní mistryní světa se stala Hana Mičechová-Sitnianská. Další titul přidala ve finále cvičení s náčiním. Bez náčiní vybojovala bronz. Na 3. místě ve víceboji skončila Hana Machatová, na 4. místě Jana Bérová. Hana Machatová navíc přidala stříbro v sestavě bez náčiní. Ve Svazu umělecké gymnastiky došlo k vytvoření nových věkových kategorií a k upřesnění pravidel pro výběr závodnic do reprezentačního družstva. Na III. MS v Kodani 1967 se stala Hana Mičechová-Sitnianská mistryní světa ve cvičení se švihadlem a získala 5. místo ve víceboji. Hana a sestra Jiřina Machatovy skončily v první desítce. Od roku 1967 byly do světových soutěží zařazeny i společné skladby s náčiním pro 6 cvičenek. Naše společná skladba v konkurenci 11 zemí se na MS umístila jako stříbrná - za SSSR. Jméno autorky i trenérky se také sluší zapamatovat, byla jí Květa Černá. Mistryní republiky v roce 1967 a 1968 se stala Hana Mičechová-Sitnianská. Roku 1967 byla ustavena subkomise moderní gymnastiky FIG (v roce 1970 vznikla samostatná komise). Zabývala se především technikou pohybu, metodikou, organizací. Květa Černá byla pak mnohaletou členkou technické komise. Od 1. 1. 1969 byl přijat Československým svazem umělecké gymnastiky z podnětu FIG nový název pro toto sportovní odvětví - moderní gymnastika. Tento název byl u nás zachován i při pozdější změně mezinárodního oficiálního názvu na "rytmickou sportovní gymnastiku - Gymnastique rytmique sportive" (1975). Československý svaz moderní (umělecké) gymnastiky, tvořený Českým a Slovenským svazem, kladl důraz na zkvalitnění metodiky tréninkového procesu, přípravy talentů a zvyšování výkonnosti našich reprezentantek. V roce 1969 se konalo IV. MS ve Varně. 6. místo získala Hana Mičechová-Sitnianská, bronz společná skladba. Bronz navíc přidala Hana Mičechová-Sitnianská spolu s Janou Vonáškovou v povinné sestavě s míčem. Přicházela nová generační vlna závodnic. Titul absolutní mistryně republiky v roce 1970 získala Julie Pekeländrová, v dalších třech letech pak Marcela Klingerová. Po 10 letech začlenění moderní gymnastiky do FIG se stabilizovaly celosvětové soutěže jednotlivkyň i soutěže společných skladeb. Z MS v Rotterdamu v roce 1973 přivezla společná skladba stříbrnou medaili. U nás lze období od roku 1975 charakterizovat jako období rozvoje masové, výkonnostní a i vrcholové gymnastiky. Byl vytvořen nový klasifikační program a systém soutěží. Zvýšil se počet závodnic, kvalifikovaných trenérek a rozhodčích. O ženském sportu se téměř denně psalo v novinách, byl k vidění v televizi. Trenérky vypracovaly jednotný systém, rozdělený do čtyřleté všeobecné a speciální pohybové přípravy. Čs. moderní gymnastika stále patřila ke světové špičce. Roku 1977 se na kongresu FIG odhlasovalo pořádání nové vrcholové soutěže - mistrovství Evropy pro jednotlivkyně (ve třech sestavách) a pro společné skladby. MS v Basileji v roce 1977 vylo pro nás opět úspěšné. Společná skladba vybojovala bronzovou příčku. Stříbro ve cvičení se švihadlem přivezla Zuzana Záveská a bronz ve švihadle získala Iveta Havlíčková, která se v témže roce stala mistryní republiky. Před ní v roce 1974 vyhrála Alena Baťková, po ní ještě jeden titul přidala Marcela Klingerová, v roce 1976 Taťána Mrenová.

III. etapa: 1978 - 1987

V roce 1978 nás na I. ME v Madridu reprezentovala trojnásobná (1978, 1979, 1980) mistryně republiky Daniela Bošanská. Ve víceboji obsadila 4. místo a stříbrnou příčku v sestavě se stuhou. Iveta Havlíčková byla ve víceboji osmá a společná skladba se šesti obručemi vybojovala bronz. Další rok na MS v Londýně potvrdila čtyři československá medailová umístění pozici československé moderní gymnastiky ve světové špičce (Daniela Bošanská získala zlato s kuželi, Iveta Havlíčková a Zuzana Záveská bronz ve švihadle. Společná skladba pod vedení paní Květy Černé vyhrála stříbro). Na LOH v Moskvě 1980 se MG předvedla světu jako olympijský ukázkový sport. O čtyři roky později měla soutěž jednotlivkyň premiéru na LOH v Los Angeles. Bohužel bez závodnic socialistických zemí. I přesto se hodí říci, že první olympijskou vítězkou se stala Lori Fungová z Kanady. Z II. ME v Amsterodamu přivezla Daniela Bošanská bronz ze cvičení se švihadlem a stejně cenný kov vybojovala i společná skladba. Z dostupných archívů: roku 1981 bylo v ČSSR 146 oddílů MG, se 13 220 členy (členkami), 1110 trenérů a trenérek a 511 rozhodčích. Mezi světovou elitu stále patřila československá společná skladba. Autorkami byly paní Marie Čížková a Zdena Hrazdírová, skladba se účastnila MS v Mnichově 1981 a ME ve Stavangeru 1982, na obou mistrovstvích získala bronz. Mistryněmi republiky se staly Šárka Baťková (1981 a 1982), Zuzana Záveská (1983), Libuše Mojžíšová (1984). Roku 1983 oslavila moderní gymnastika 30 let od svého založení. Za těchto 30 let získaly československé závodnice na MS a ME celkem 24 medailí. Z toho čtyři tituly mistryň světa. Bohužel to byly zatím poslední nejcennější medaile pro moderní gymnastiku u nás. Na mezinárodní scéně se zrodil roku 1983 v Bělehradě Světový pohár, kde zvítězila Lilia Ignatovová a naše Daniela Bošanská byla šestá. Ve stejném roce se ve Štrasburku konalo XI. MS, které bylo zároveň kvalifikací na OH v Los Angeles. Dvě místa pro ČSSR vybojovaly Libuše Mojžíšová s Danielou Záhorovskou (mistryně republiky z roku 1985). Poprvé přijela společná skladba z MS bez medaile. Po bojkotu LOH bylo vrcholem pro rok 1984 ME ve Vídni. Nejlépe skončila Daniela Záhorovská na 7. místě a společná skladba na 6. místě. Druhá polovina 80. let přinesla moderní gymnastice velké změny v pravidlech, zvýšila se obtížnost sestav jak po technické, tak i umělecké stránce. To už byl úkol pro další generační vlnu československých reprezentantek. Řada závodnic se připravovala ve vrcholových střediscích při pražské Rudé hvězdě nebo v Brně. Na MS ve Varně 1987 vybojovaly naše reprezentantky Denisa Sokolovská, Andrea Koppová a mladičká Lenka Oulehlová 2 místa na LOH v Soulu 1988. Společná skladba zůstala mezi 10 nejlepšími světovými týmy. Vybojovala 7. místo. Na zlatém stupínku vítězů mistrovství republiky se vystřídaly Jana Zapletalová (1986), Andrea Koppová (1987) a Denisa Sokolovská (1988).

IV. etapa - olympijská: 1988 - ...

Tuto etapu můžeme datovat od vstupu československé moderní gymnastiky na olympijskou scénu, tedy od roku 1988. V tomto roce získala domácí mistrovský titul Denisa Sokolovská. Spolu s Lenkou Oulehlová a Janou Veselou odjely na ME do Helsinek. Tam nejlépe skončila právě Denisa Sokolovská na 16. místě, Lenka Oulehlová na 22. místě a obě se probojovaly na LOH. Společná skladba pod taktovkou Tamary Bílkové se umístila na 5. místě. Olympijská premiéra Denise Sokolovské vyšla a z 15. místa v kvalifikaci celkově skončila na 12. místě. Lenka Oulehlová obsadila 22. místo. V roce 1989 už začala vládnout naší moderní gymnastice Lenka Oulehlová, svěřenkyně Zdeňky Schinzelové. Na MS téhož roku v Sarajevu obsadila ve víceboji 12. místo a vybojovala dvě 8. místa ve finále se stuhou a se švihadlem. Společná skladba se do top desítky o jedno místo nevešla. Politické události na podzim roku 1989 zasáhly i sportovní dění v moderní gymnastice. Bohužel byla ukončena činnost tréninkových středisek mládeže a středisek vrcholového sportu, což byl velký zásah do fungujícího systému vrcholového sportu. Příprava sportovně talentované mládeže, péče o talenty a reprezentantky byla přesunuta do mateřských oddílů a klubů. Lenka Oulehlová obhájila titul mistryně republiky a celkem získala za svou bohatou kariéru 7 mistrovských titulů v kategorii jednotlivkyň. Od roku 1991 se československá výprava (pod patronací dnešní České gymnastické federace) pravidelně účastní i Světových gymnaestrád s periodicitou každé čtyři roky. Nesoutěžních přehlídek gymnastických pohybových skladeb se účastní i moderní gymnastky. Gymnaestrády jsou velkou motivací pro masovou a výkonnostní gymnastiku. Této vrcholné akce všeobecné gymnastiky se účastní desetitisíce účinkujících gymnastů a gymnastek z několika desítek zemí celého světa. Poslední Světová gymnaestráda se konala v rakouském Dornbirnu v roce 2007, kam výprava České republiky přivezla přes 700 reprezentantů, bohužel bez účasti moderní gymnastiky. Pomalu se i v tomto období dostávala do Československa skupinová estetická gymnastika jako společná skladba bez náčiní. Do španělské Barcelony v roce 1992 po boji mezi třemi nejlepšími československými gymnastkami odcestovala nakonec již zkušená Lenka Oulehlová a Jana Šrámková. Janě Veselé (mistryně republiky z roku 1991) nominace ze zdravotních důvodů unikla. Lenka Oulehlová při svém druhém startu na LOH získala skvělé 8. místo a Jana Šrámková 16. Toto byla poslední společná československá reprezentační výprava. V roce 1993 vznikly dva samostatné státy - Česká a Slovenská republika -, a tím vznikly i dva samostatné svazy. Od roku 2003 je mistrovství v nejvyšší kategorii (kategorii seniorek) pořádáno společně, mistryně a medailistky jsou vyhlášeny zvlášť a již tradičně se obě republiky střídají v pořádání této soutěže. Rozpad SSSR, ale také možnost vycestování trenérek i závodnic do zahraničí, dostupnost a výměna informací, metodiky a zkušeností, propracovaný marketing a další, to vše mělo svůj vliv na další vývoj moderní gymnastiky. Nemůžeme opomenout stále se měnící pravidla s neustálým zvyšováním obtížnosti sestav na úkor hudebně-pohybového souladu typického pro sestavy moderní gymnastiky. LOH v Atlantě 1996 byly pro Lenku Oulehlovou již třetí olympijskou účastí. Druhou českou reprezentantkou byla Andrea Šebestová, velká naděje české moderní gymnastiky. Mistryní republiky se stala v roce 1998, vystřídala tak Lucii Bárkovou. Rok poté si titul nenechala ujít Žaneta Černohlávková (1999, 2001) a v olympijském roce 2000 Kristýna Kalábová. Na olympijských hrách v Sydney 2000 chybělo jméno české reprezentantky ve startovním poli závodnic. Českou republiku reprezentovala jen Stanislava Halounová, která byla nominována FIG jako neutrální rozhodčí pro olympijský závod. Od roku 2001 opět začala vznikat a fungovat Sportovní centra mládeže (SCM) a sportovní třídy, kde se připravují vrcholové gymnastky a reprezentantky současné české moderní gymnastiky. Mladičká Dominika Červenková se krásným 20. místem na MS v Budapešti v roce 2003 kvalifikovala na olympijské hry v Athénách v roce 2004. Na pomyslném trůnu vystřídala první českou mistryni a oddílovou kolegyni Kateřinu Kopáčovou a dvakrát se stala vítězkou Mistrovství České republiky. V roce 2006 uspěla česká reprezentace na Mistrovství Evropy juniorek v Moskvě, kde Monika Míčková a Nela Radiměrská shodně vybojovaly 7. místo ve finále cvičení se švihadlem a obručí (Nela Radiměřská) a kuželi (Monika Míčková). Od téhož roku je v České republice každoročně pořádána evropsky významná soutěž, a to Grand Prix v Brně, kde můžeme vidět startovat olympijské medailistky a přední světové gymnastky. V roce 2007 obsadila společná skladba juniorek na ME v Baku pod vedením Zdeňky Schinzelové 10. místo v sestavě s 5 páry kuželů a navázaly tak na MEJ společných skladeb v roce 2005 v Moskvě, kde družstvo pod vedením Mileny Měřínské obsadilo také 10. místo v sestavě s 5 míči. ME v Baku se zúčastnil brněnský trojlístek seniorek Iva Mendlíková (dvakrát mistryně republiky), Monika Míčková a Nela Radiměřská. Posledního ME v Turíně v červnu roku 2008 se zúčastnila Česká republika soutěže jednotlivkyň v kategorii juniorek a společných skladeb seniorek. Nedávno probíhající olympijské hry v Pekingu byly bez účasti české závodnice. Mezinárodní rozhodčí Yvonna Ronzová byla jedinou zástupkyní české moderní gymnastiky na LOH. Mistryní České republiky 2008 se v Nitře stala brněnská závodnice Nela Radiměřská, která po dvou letech vystřídala svou týmovou kolegyni Ivu Mendlíkovou. Nesmíme opomenout, že současná česká moderní gymnastika se zabývá i nevrcholovým odvětvím, nabízí programy vhodné do zájmových kroužků a školních sportovních klubů - Základní program moderní gymnastiky (dvojboj povinných sestav) a Kombinovaný program moderní gymnastiky (dvojboj - jedna povinná sestava a jedna volná sestava). V obou těchto programech se pořádá Mistrovství České republiky, které tak přispívá k propagaci tohoto krásného sportu a rozšíření členské základny. Nedílnou součástí jsou i každoročně pořádané soutěže a mistrovství ve společných skladbách, které mají v ČR dlouhou tradici.

Autoři článku: Iveta Šimůnková a Šárka Panská
Dle historické publikace Čížkové Marie: Dějiny moderní gymnastiky
Sportpropag : Praha, 1983